Tvorba Ester Krumbachové je protkaná dynamikou vztahu ženského a mužského světa; muži a jejich svět ji obzvláště zajímali. Uvědomovala si, že moc je v rukách mužů a že ženám je připisována pasivita. „Muži se sice ve své představivosti pasovali na vyššího člověka, na toho chytřejšího, schopnějšího, vytvořili bohy – muže, většinou mrzuté a ukrutné starce, ješitné, samolibé, kteří vyžadují úctu a pochvaly, ať kdo okolo nich trpí, jak chce. Směšné je, že v obraz takového tyranství uvěřily ženy, kterými tenhle bůh odjakživa opovrhoval, často daleko pevněji.“ Ve svých černých pohádkách, povídkách a úvahách však tuto binaritu překračovala a zdá se, jako by ji chtěla rozbít v klubku neustálých proměn identit.
Ester Krumbachová měla výborný pozorovací talent. Jinakost nevnímala jako exotickou. Jinakost a exotika pro ni byly spíše otázkou etiky. Ona sama svou výstředností a nezařazeností vybočovala ze všech norem. Jinakost ji byla vlastní, což jí dodávalo velkou míru nezávislosti. Z exotických kreseb je však i tak cítit pohled kostýmní návrhářky, pro kterou bylo důležité sledovat, co si lidé oblékají, jak jejich oblečení komunikuje s tělem, co sdělují, jaký mají výraz, co chtějí.