EK001242_0001-0005

MUŽ SE PSEM

Treatment./

V malém městečku pod horami - země lhostejná, blíže neoznačená - dojde jednoho časného rána k vraždě.
V horách nad městem stojí věznice, kam jsou deportovány nejhorší kriminální typy a vrahem je odtud prchající trestanec.
Občané městečka naleznou dopoledne sekerou zavražděného starce. Jeho oblečení se vším všudy použil zřejmě uprchlík k dalšímu útěku a zanechal u mrtvého po sobě jen málo vábný trestanecký oděv.
Městečko vře nenávistí, zvláště když se vzápětí dozví, že vrah je nebezpečný, velmi inteligentní a fyzicky zdatný muž, který toho má na svědomí velice mnoho. Správa věznice žádá občany o spolupráce při dopadení. Díky tomu se rozhodnou dva mladí muži, oba otcové rodin, že se na vlastní pěst vydají za prchajícím, nadběhnou mu cestami, které dobře znají, takže zásah policie bude pojištěn ještě touto akcí.
Je jasné, že vrah směřuje k blízké státní hranici, kterou chce přejít a zmizet. Dva mladí muži se vydávají na cestu, vybavení narychlo nejnutnější zásobou jídla a ozbrojení dvěma pistolemi.
Společná úvaha o osobních vlastnostech vraha hned na počátku cesty přece jen zviklá jejich sebevědomí. Rozhodují se vzít sebou ještě někoho na pomoc a ten někdo je samotářský podivín, kolem jehož domku u trati právě kráčejí. Jeho pes získal mnoho vyznamenání nejen čistotou rodokmenu, ale hlavně svým dokonalým výcvikem.
K tomuto muži se tedy oba vydají a ten projeví velkou ochotu doprovodit je při jejich nebezpečném úkolu a okamžitě i se psem vyrazí s nimi na cestu.
Zde začíná hlavní příběh. Tři muži se psem prodělávají během namáhavé a jednotvárné cesty vzhůru do hor všechny etapy soužití od seznámení a oťukání až pro naprostý vzájemný odpor. Příčiny jsou uloženy pod povrchem společné touhy pro spravedlnosti. Začne to nevinně: muž se psem dá najevo, jak ho těší, že ve věci tak správné a vážné bude angažován jeho pes. Mluví o psovi buď jako o člověku nebo jako o svém zdokonaleném a vycvičeném druhém Já.
Vášní a hloubkou jeho slov jsou ti dva přinejmenším zaražení. Sami žijí průměrný zdravý život mezi příbuzenstvem a vlastní rodinou, zatím však nevědomky maskují svoje zmatení zdánlivou shovívavostí a chápavostí.
Při další cestě naleznou ale posměšný a provokativní lístek, který vrah adresoval jim, věda, že je pronásledován. Vytržený linkovaný list ze sešitku zavražděného starce, kam si ten chudák psal pečlivě své denní výdaje, oba mladé muže rozzuří.
Muž se psem však čte lístek znovu a znovu - stále se k němu vrací, schová si jej z obzvláštní pečlivostí a čímsi povzbuzen se snaží těm dvěma něco říct: něco o sobě.
Začne vyprávět historky z dětství, nepříliš veselé, nezajímavé, vyprávěné ke všemu špatně, bázlivě a zajíkavě - a ti dva mladí muži se společnou silou a společnou etikou, k němu začínají cítit nepřekonatelnou averzi. Jejich nevyslovená převaha lidí se zázemím je dostane postupně do sporu, který neskončí nijak dobře: muž se psem porozumí urážlivosti a přehlížení a stáhne se. Oni dva vycítí, že se jich bojí a s běžným nepolapitelným sadismem mu tuto převahu dávají důrazně cítit. Pes tím silně znervozněl - a pak stačí neopatrný rychlejší pohyb a pes se vrhne na jednoho z mladých mužů, aby chránil svého domněle napadeného pána.
Nic se nestalo - a přece se mnoho stalo.
Za prvé: v okamžik, kdy ho pes napadl, ztratil jeden z obou mužů pistoli. Zbývá tedy už oběma dvěma jenom jedna pistole.
Za druhé: oba uviděli psa „v akci“. A to na své vlastní kůži. Strach z něj je teď naučil něčemu jinému než obdivu, kterým předtím nešetřili při pohledu na jeho krásné a mrštné tělo. Strach je naučil uctivé nenávisti - a z toho dvojího více úctě.
A za třetí: teď už se nemusí nikdo namáhat něco předstírat.
Jsou teď rozdělení na dva a dva: na dva muže a na jednoho muže a jednoho psa.
Tyto dva tábory se postupně ještě víc rozdělí, totiž na muže s pistolí a na muže bez pistole. Muž s pistolí nabývá nadřazeného odstínu vůči kamarádovi. Jakási imaginární prestiž, ukrytá ve zbrani na těle, je oba rozdělí a poškozený si vylévá svou špatnou náladu na muži se psem, neboť pes zavinil ztrátu pistole. Psa se oba bojí - ale terčem je muž, nejdříve nenápadným, ale protože se zdá, že nerozumí nebo rozumět nechce, stupňují se narážky tak dlouho, až dojde ke konfliktu.
Muž se psem je opouští. Zná tady každou rokli, každý kámen. Chodí sem sám se svým psem na procházky. On jediný se svým psem dokáže vraha chytit a nikoho k tomu nepotřebuje. On a jeho pes jim teď ukážou!
A oba - pes a jeho pán - ty dva opouštějí jakousi záhadnou zkratkou. Teď se situace povážlivě obrátila. Je nutno dostihnout muže se psem, aby jim, těm dvěma, nevzal nic z jejich statečnosti a prestyže. Musí přidat hodně na tempu, muž se psem je hubený, mrštný a rychlý - a pes umí běžet jako vlk.
Muž se psem už se přiblížil vrahovi, už ho uviděl. Na jeho tváři už není patrno nic, ne zločin, nic, než strašná únava a vyčerpanost. Muž se psem vraha dlouho a zamyšleně pozoruje. Pes s nastraženými slechy, napjatý, očekávající povel - ale jeho pán ten povel nevydá.
Muž se psem se ukrývá a jinou oklikou, složitou i důmyslnou, nadbíhá z jiné strany vrahovi.
Ti dva mladí už konečně dostihli situační pole - zahlédli vraha alespoň zdálky - a začínají být vzrušení lovem tak, že teď už nemají čas na nic jiného.
Muž se psem opět zkrátil vzdálenost mezi vrahem a sebou. Už ho zase pozoruje. Vrah něco vytušil: zamává oběma rukama nad hlavou, jakoby prosil o příměří a ukazuje, že klade pod kámen list papíru.
Muž se psem ho nechá prchat dál. Počká na ty dva. Spatra a vítězoslavně jim oznámí, co dokázal on a spolu s ním jeho pes: vrah se totiž pokoušel různými fintami vykličkovat z pronásledování, zmást stopu - je chytrý, to se musí nechat, ale pes je chytřejší. Teď ho dostanou. Muž se psem vysvětlí plán: půjde teď tudy a tudy oni, ti dva, nechť jsou tam a tam. Pes zažene vraha na místo, odkud už živý neodejde. Je to místo u starého kusu zdiva až nahoře pod oblohou, kde začíná státní hranice.
Oba mladí zuctivěli. Oba vidí, že s tímhle mužem to není jen tak. Jsou náhle servilní, nabízejí jídlo, nabízejí cigarety, ale muž se psem blahosklonně odmítne a opouští je.
Jsme v poslední části příběhu: muž se psem sebere lístek od vraha zpod kamene, kde byl uložen, ale pes projevuje tak silný neklid, že muž lístek nepřečte, strčí jej do kapsy a následuje psa. Pes se nemýlil: vrah se pokoušel o novou variantu útěku, vracel se po vlastních stopách zpět, aby přeběhl opět na jiném místě. Honička na život a na smrt spočívá také v tom, že muž se psem nemá zbraň a musí proto dostat vraha na to místo, které určil těm dvěma. Pes a on strašlivě spolupracují na dopadení člověka, na zahnání tam, kam musí jít. Je to jedinečná ukázka duševní souhry.
Uštvaný vrah byl vmanévrován k určené zdi pod oblohou - už nemá ani sílu pokusit se ji přelézt.
Ti dva mladí už dorazili na své stanoviště, které leží níž a ten, který má pistoli, už chce zacílit - ale ten, který ji náhodou pozbyl, se na něj vrhne a po brutální, nelidské, zvířecí rvačce mu zbraň odejme, aby si zločince odstřelil sám.
Vystřelí. A ještě jednou. je to dobré. Mrtvý se kutálí strání dolů. Muž se psem viděl předešlou scénu jako v divadle: viděl vysíleného vraha a viděl ty dva rvoucí se bojovníky za spravedlnost.
Ti dva se momentálně smějí, momentálně se usmířili, poskakují jako infantilní a nedospělé bytosti, kterými také jsou.
Muž se psem první dochází k mrtvému. Jeho pes ho očichává a radostně vrtí ohonem. Muž se psem sáhne do kapsy a přečte si zvědavě, co stojí ve druhém lístku, který vytáhl zpod kamene. Vrah mu tam děkuje, že jde za ním sám se psem. Že ho nebude zabíjet horda lidí, že to nebude mnoho lidí pohromadě, kteří, jak píše vrah, se dají strhnout ke lži a falešným soudům, tak jak on sám, vrah, zažil prý kdysi na vlastní kůži.
Byl prý a zůstane sám. A živého prý ho už nikdy nikdo nedostane.
Ti dva muži pod svahem dole otevírají láhev, aby se s ní vydali podívat se na vlastnoručně vyrobeného mrtvého. Leží sice mezi nimi nenávist kvůli pistoli, ale oni tomu nerozumějí, oni to nechápou a omylem se považují za chlapáky, kteří kamarádovi dovedou odpustit…
Muž se psem se jim zjeví před očima jako pieta, jako Maria, držící ukřižovaného Ježíše, stejně tak drží v náručí muž se psem mrtvého vraha. Toto asi je smysl jeho posledních slov:
„Odpusť mi, že jsem tě chytil. Musel jsem tě chytit, aby se mi nesmáli. Musel jsem tě chytit, protože mně nikdo nechce, protože jsem sám a taky proto, že mám psa…Budu chodit ke tvému hrobu, ať budeš ležet kdekoliv a budu ti vyprávět, co nikdo o mně nechce slyšet…“
A pes se oddaně a s láskou dívá na svého pána….

KONEC