EK001308_0029_0001+0003

eS.

Spinoza

Na Amsterodam pršelo a Baruch Spinoza seděl a díval se do okna, po kterém tekla dešťová voda v klikatých stružkách, od řeky sem zazníval vzdálený ruch a taky pisklavý štěkot nějakého zřejmě menšího psa a to všechno si Spinoza vrýval do paměti, jeho věci byly už zabalené, protože měl odejít zase dál, právě ho vyhnali s Amsterodamu pro jeho filosofické názory.
Seděl a byl unavený, nebylo to jako když se zaobíral matematikou a přemýšlel o tom, čeho součástí je člověk, v takových okamžicích v sobě vždycky cítil vysokou hodnotu, ze které vanul skoro smutek, ale stálo za to sloužit jí, a ničemu jinému.
Ale teď tady seděl unavený, docela bez ničeho, díval se na stružky vody na skle, nenáviděný křesťany že je žid, nenáviděný židy, že je odpadlík, ale to už no nechávalo lhostejným, bylo mu jenom zima a nechtělo se mu stát a oblékat se a jít.
Síní dole se ozvaly spěšné kroky, v posledních dnech nevěstily nikdy nic dobrého neznámé kroky v jeho domě a Spinoza nechápal, co ještě mohou chtít, když už ho zničili a zbavili se ho navždycky, ale vešel - ne, nepřítel ne, vešel Spinozův přítel v promoklém kabátě a zeptal se: Je to pravda, že jste vyhnán z Amsterodamu? -
a Spinoza řekl: - Ano, je to pravda.-
a přítel řekl: - Tak se tady už nezdržujte a pojďte se mnou do mého venkovského domu.- začal přecházet místností a povídal, že tam vzadu na zahradě roste prastarý strom, jak tam dobře táhne krb a že tam bude moct nerušeně a v klidu pracovat.
A Spinoza se konečně odhodlal a zeptal se: - Co vás k tomu přimělo? Proč to děláte?- a přítel se zarazil, bylo vidět, že je tou otázkou udivený a povídá:-Vy jste vyvodil matematickým způsobem filosofické uzávěry z rozumu a já si vás velice vážím pro vaši odvahu.-
-Nejste sám, kdo moje spisy četl, ale jste jediný kdo za mnou přišel v době mého vyhnanství - řekl Spinoza a hned jak to řekl, poznal, že jeho nejlepší filosofické spisy nemají tu sílu, aby přiměly toho člověka k takovému činu, že člověku nedává lidství to co četl ať to bylo jak chtělo dokonalé, ale že naopak filosofa a dokonalé poznatky vycházejí z člověka, jako je tenhle. a že on je mírou pro mravnost, laskavost a statečnost a proto, že zásluhou takového člověka se nedají zašlapat práva / se udržuje něco zvláštního (?)
a Spinoza najednou ucítil při pohledu na promoklý kabát toho člověka hnutí, které znal, když počítal a přemýšlet, totiž: hodnotu lidství a tak se najednou nemotorně s velkou radosti poklonil, před člověkem v promoklém kabátě jehož jméno je zapomenuto.

/ Spinoza se najednou a hluboce před ním poklonil, svým přítelem