EK001583_0001–0073

růžová

kobalt

okr zlatý

Očenáš je černobílý

Farář černý – za ním je kytka na oltáři: růžová, bílá, zelená.

Zelení několik – od zeleně asparagusu až po zeleň kapradí nebo jehličnatých větévek.

O b r a z 2.
Zelená, která přetrvala obraz jedna, se proměňuje v hodnotu lesa.

Les není členěn graficky kmeny stromů, nýbrž je to hustá zelená koruna – prosvícená i tmavá.

Pyřk má terakotový kabátek.

Oranžová dvou chlapců je zde maximálně potlačená, vybledlá. Patrně nejjemnější odstín tzv. oranžové.

O b r a z 3.

Řada hnědí, které jednak kontrastují, jednak doplňují předcházející zelenou. Obloha je vybledle modrá – vůbec celý obraz by měl být plný vzduchu, nedopustit, aby se hnědá a modrá staly silnou barevnou řečí.

Vidím: Františkovy modré oči a jeho nafialověle modrou košili, sepraná modř, přibližný odstín, který mají lesní zvonky. Tedy valér modrá, nikoliv modrá sama.

Hnědáci – oba mají za chomoutem po květině – určíme přesně. Z hnědé, kterou obraz začínáme jsem postupem obrazu u vybledlé modři, u všech modří, takže se obraz z hmoty země vznese k nebesům.

Šátek, kam František ukládá minu, je kobaltově modrý.

Nic nesmí porušit vznešenou vážnost k orání ani jednoduchost celkové koncepce.

O b r a z 4.

Vracíme se k zeleným. Je to zelená raných výhonků zeleniny. Vidíme jen a jen zeleninu, ne půdu, ne hnědou. Jen v komposici u zeleninového pole rozkvétá bez ohledu na roční čas drobná růže. Kvete bíle do růžova.

Lampa je černý, šedý, bílý. Má slamák, na něm stuhu s pruhem.

Bílá a hnědorůžová.

Do toho vpadnou ještě vybledle oranžový chlapci.

Jak ulehnou do trávy, pohlcuje je zelená – je to dokonalý souzvuk barev.

Bandaska je černá.

O b r a z 5.

Barva písku všechno zahlcuje, nevíme nic o nebi ani prostorových základnách pískoviště – jen vykousané části pískové hmoty a pak zase navršený písek, písek, písek. Nic víc. Nepodávat žádnou informaci. Důležité je zde pouze výbuch miny a láska Veselé vdovy a Bertina.

Pokud budou mít muži červené hadry /mohou také jen mávnout rukou – na tom nijak nezáleží /, bude to sražený kraplak do hněda. Ne červeň. Lampa, František a Pyřk jsou ve svých minulých kostýmech: černá, vybledle modrá a terakota.

Ostatní muži, kteří se objevili, všichni do hnědých a černých. Veselá vdova - okr a černá, vlasy puzzuola.

Bertin tmavěmodrý.

když se Veselé vdově v písku povyhrne sukně, vidíme bílé stehno a kus sladce růžové spodničky nebo prádla. Vedle ní a Bertina rezivé kolečko.

Výbuch a noha Veselé vdovy tvoří souzvuk.

O b r a z 6.

Vycházím z Chagallova ladění.

Hospoda je bílá. Na zdi je dětská čmáranice fialovou křídou. V okně jsou nízké modrofialové květiny v kořenáčích. Okno září teplým světlem do soumraku.

Pod oknem stojí zahradní židle – čisté dřevo – u ní ostře zelená konvice kropicí.

Krátce vidím: ševce, který k sobě tiskne bílé dámské botičky na podpatku. Má olivový kabátek – sako. Má šátek na krku nebo šál, světlince, slabě růžový.

Pak vidím: proti obloze kráčí tmavěmodrý kožkař s bílou kozou v pozadí. Koza je vznešená, vidím jí do obličeje en face.

Pak vidím: žlutou bryčku proti bílé zdi hospody, bílý Zášinek na červeno černobíle kostkovaném plédu. Koně, hnědí, temní, lesklí.

O b r a z 7.

Temně, do olivové ne do modré – pozadí hospody.

Veselá parta nese určené barvy:

růžová /Vdova/

olivová /švec/

Kobalt /kožkař/

puzzuola /joza/

vybledlá modrá /František/

tmavý ultramarin /Bertin/

O b r a z 8.

Pokračuje Chagall. Keř na cestě bíle kvete.

Grošák v záhumení chroupá trávu.

Černé pozadí bez iluse měsíce.

O b r a z 9.

Začíná končit úvodní kapitola filmu, barvy se začnou zvolna vytrácet, začnou ztrácet sílu. Oproti předešlým obrazům je toto jen jako názvuk barev.

Když kokrhají kohouti, mohl by se objevit bílý kohout proti bílému pozadí.

O b r a z 10.

Krátce vidím kohouty – bez barev – snad nejlépe bílé?

Ale zvuk se vytrácí s barvou – je to spíš krátký sen než scéna.

O b r a z 11.

Poslední vyrudlý list, končíme před bílou plochou zdi stavení, na kterém se František vítá se psem /asociace na dobré svaté, kteří milovali zvířata, nereálné, snové/.

Bílá zeď je nakonec jediné, nač se ještě chvílí dívám.

O b r a z 12.

A tato bílá trvá, ale je to obrovská zasněžená plocha rozsáhlého pole. Sněhu ubylo, naskočila škála hnědých, která přechází do barvy koní, hnoje.

Vázat na sebe. František je rovněž v nahnědlém – oči má modré.

Udržet to tak, aby to ničím nepřipomínalo české impresionisty.

Pochod začne znít a v ten okamžik nastupuje ostrá barevnost následujícího obrazu.

O b r a z 13.

Bílé husy, ostře modrý kbelík.

Modrý Bertin na bílé ploše.

Vigoň – puzzuola nebo benátská červená /košile/

Slepice je hnědá, kropenatá.

Ostatní hejno slepic jen hnědé nebo jen bílé s červenými dvěma třemi slepicemi.

babky: modrá, černá, hnědá, bílá a jeden šátek černý s červenými květy

Zejvala: černý s velikonočně fialovým dlouhým pleteným šálem na krku.

Očenáš tmavěmodrý a červená šála.

Máčala: celý černý – kousek bílé košile.

Šala: vybledlá modř do šeda.

Kejvala: vybledlá šedá, kus bílé.

O b r a z 14.

Bílá zeď, Veselá vdova žlutá a černá, Bertin tmavý ultramarin.

Ze sena trčí suchý loňský bodlák, když se setkají.

Opět zkracujeme informaci – jen bílé pozadí.

O b r a z 15.

Hlavní barevná koncepce ochuzená o růžovou, pozměněná.

Pozadí bílé. Kurfiřt, Zášinek, Arnošt – černí.

Kurfiřtová ostře modrá, černá, bílý šátek s krajkou.

Ostatní kostýmy:

černá

bílá černá

Do toho fialový šál Zejvalův. Vlaje proti bílé zdi, buď pokročí on nebo hnědý kůň, tak se fialová ztrácí.

Očenáš už nemá červenou šálu.

O b r a z 16.

Jak zmizí závěs – zůstává bílá kolem.

O b r a z 17.

-----o-----

O b r a z 18.

Nyní ladíme do Matisse: Kurfiřtová středem komposice. Na tmavé červené zůstává černá, modrá, bílá. Za ní trčící hnědé nohy nábytku. Ona drží v ruce kořenáč s tak zvaným tchýním jazykem, dlouhé tmavězelené listy, které jí řežou nejen tvář, ale celou její komposici. Na bílém pozadí. Tím po jejím odchodu celá scéna pohasne zůstává výhružná fialová šála Zejvaly. Vše i nadále bílé, černé postavy a ty barvy, jak je popsáno v obraze 15.

Opět bych použila jen bílých zdí – bez určení prostoru dvora atd.

O b r a z 19

Obrovské kusy krvavého masa. Ty určují pozadí všemu.

Ženy: olivová, černám ostře zelená, hnědá – jeden šátek černý a červené květy.

Očenáš jako vždy černý.

Řezník v bílém s krví.

O b r a z 20.

/Obrazy 21 a 22 se souhlasem p. Jasného vypouštím. /

Naleštěná klika – střed komposice – Lampa kupuje dům.

Pak ……………bankovky, svázané bavlnkou, dialog vysvětluje, že kupuje dům.

/Barva bankovek uvedena: nazelenalá.

Pozn. rež: Do r. 1953 bankovky nahnědlé. /

O b r a z 24.

Dominantní obraz madony a Josefa a ježíška – pod ním růžové skvrny lampionů.

Červené světlo nade dveřmi na bílé zdi. Bílé dveře. Paní Lampová i dítě – zcela světlé – skoro bílé.

Na stole hnědý krajáč a červená nebo tvrdě zelená sklenice na pivo.

Od příchodu mužů celý obraz bledne. Je však držen proti přímému bílému pozadí bez realisujících prvků jako jsou obrazy atp. Muži musí přijít jako tři temné siluety – dialog spojený s neustálým vytrácením barev.

Zůstává bílá, která zahajuje další kapitolu.

/Pozn. rež. Ještě projednat. /

/Neuvedena barevná koncepce obrazu 23 - Kůlna Franty Lampy/

O b r a z 25.

Proti bílé zdi je napjatá pavoučí síť, plná rosy. Pavouk vážně pracuje.

/Pozn. režiséra: Aby pavouk nebyl symbol. /

Klementek je černobílí, jezevčíci jsou obličeje zvířat, která kráčejí proti mně a já jim vidím do obličejů. Štěně má na krku růžovou mašličku a jde čurat k bílé zdi, u které kvete světlá čekanka. Do toho kokrhá kohout.

O b r a z 26.

V barvě čekanky jsou květy na košili Božky. Také povlaky jsou květované, také na zdi jsou kvítka – opět jsme u Matissova principu – na stole stojí zavařovačka, plná květin. Všechno je vyzdobené jako louka.

O b r a z 27.

Bílý podklad, polonahý Zášinek.

Anděla má květovanou spodničku podobně jako měla Božka noční košili. Podává Zášinkovi tmavohnědý nebo červenohnědý ručník.

O b r a z 28.

Na louce nutno stylizovat dvě tři květiny. Listnaté, bohatě ale taky trochu předpotopně vyhlížející:

hluchavky, knotovky.

Volila bych nebarevné květiny, našedle růžové, bílé, nažloutlé. Přes tuto umělou džungli bych krátce sdělila, že je senoseč. Tváře lidí se mohou vynořit a ohlédnout se po nás.

Zbavit obraz lyrismu. Poukázat na věčnost brouků, travin atd. stručným způsobem.

Motýli: jen žlutí a bílí. Sem nesmí vniknout jediná porušující barva, nikdy tzv. malebnost!

Všichni sekáči skoro bílí. Nevidím také oblohu, vidím jen záplavu zelené porušované barevnými skvrnami květů.

O b r a z 29.

Jen bílá plocha a informativní nápis – ale také kus okna s týmiž modrofialově kvetoucími rostlinami. Tatáž zelená kropicí konvice.

O b r a z 30.

Postavy pracovníků z dílny: unisono bílých košil nebo bělavých odstínů.

Veselá vdova má přes židli přehozeny růžové šaty. Odrážejí se v zrcadle a když se na ni dívá Bertin, je to černá, růžová, bílá svatebních šatů na temně zeleném pozadí.

Paní Lampová tmavěmodrá, skoro černá.

O b r a z 31.

Předměty na stole – vidím jen stůl, který znázorňuje jakousi dřevěnou primitivní chatu – předměty tedy nesmí být pohromadě, nesmí vzbuzovat dojem vlámského zátiší, nýbrž musí být oddělené, čisté ve tvaru i barvě. Promyslet tedy nálepky na konzervy /já bych je tam vůbec nedávala/, vše musí být uspořádáno do kladných a spořádaných kompozičních celků. Nesmí však chybět sklo, které vylehčí toto naturalistické zboží. Skleněný džbán s vodou a sklenice – jakoby na grog, zabroušené plochy nebo lité, ve kterých bude sedět světlo.

Nic v tom filmu – odtud ta přísnost – nesmí připomínat žánry naturalismu ani tzv. realismu.

Nedoporučuji ani noviny ani časopisy. Jsou zbytečně ošklivé a zbytečně autentické.

O b r a z 32.

Nic nevidím z okolí. Vidím jen padající vodu splavu nebo vlnky na hladině jezera, rybníka atp. Nesleduji autenticky krajinu, ale vnitřní obsah. Nezdůrazňovat barvy plavek atp. - naopak. Tři polonahá mužská těla, záda, ramena, hovořící ústa, naslouchající uši.

Spíše postavy z mytologie než realita.

O b r a z 33.

Varhaník i ladič v černém nerozbarvovat nic!!!

Stačí plasticita varhan!

Kytice na oltáři jsou abnormálně veliké – to proto, aby vznikla nutná disonance, legenda, zvěst, když tudy bude kráčet obyčejná reálná uniforma SNB. Květiny ve vázách jsou:

tmavěčervené, oranžové, bílerůžové /jako pivoňky nebo růže/, ale také zcela černé. Mnoho, mnoho zelených výhonků na všechny strany, divoké kytice předzvěst – ale nenápadně umístěné za uniformu a mezi normálními proporcemi kostela!

Kostelník je černý.

/??? Barva uniformy SNB. /

O b r a z 34.

Posloupnost:

Nejdříve housle, pak fotografie, vazby knih pouze černé, hnědé, olivové a přírodní kůže – teprve nakonec, a to v rychlém sledu a ve velkém celku vidím obrovské motýly, hýřící barvami.

Motýly zakryje tmavá modrá Bertina.

Stojí před nimi a zhasne je.

O b r a z 35.

Jenom obloha a dva muži v pelerínách – nic víc.

O b r a z 36.

Holý vrch lomu, kde stojí připravený muž. Zalehne, zmizí.

Pouze obloha.

Muž – vše je nebarevné, šedé, nažloutlé, nahnědlé podle povahy lomu – Bertin modrý vjíždí mezi to kamení, vysoké, klidné.

Ale po jeho zastřelení dopadá Bertin ne mezi kamení – stál patrně na okraji lomu – ale v ostrém kontrastu k předešlému barevnému klidu dopadá mezi uměle vytvořené trsy květin. Jako opiový sen.

Zvědavý brouk -nejlépe majka, je vždy důležitá a kráčí si za svým. Květiny v barvách: růžová, ohnivě červená, odstíny oranžových, ve velkých plochách pokrývají obraz. Ale vniká do nich bílá – a ta je konečným akordem. Přechází tedy do následujícího obrazu.

O b r a z 37.

Bílé plochy prádla Veselé vdovy v růžovém, konev červená.

O b r a z 38.

V kontrastu velká modrá pelerína mrtvého Bertina – dva grošáci i muž en face /žebřiňák/.

O b r a z 39.

Obraz zaplněn modrou milic. uniforem, rovné seřazení těl – červené pásky jako pomlčky vedle sebe.

O b r a z 40.

Rozsypaná mouka vedle sáčku.

O b r a z 41.

Spojený se 42 - maso, řezník brousí nůž, dívá se ven na milici – ženy černá, olivová, hnědá a černá s rudým květem.

O b r a z 43.

Nejdříve pouta na farářových rukou, tajní skoro černí, z lidí vidím pouze obličeje - a pak je krvavá zástěra, vedou Rabonu opět tajní.

O b r a z 44.

S t e j n á k o n c e p c e b y t u.

O b r a z 45.

Zase jen obličeje – vše černé na pozadí kostela.

O b r a z 46. 47. 48.

N e p ř i d á v a t b a r v y.

V obraze 48 - František musí smeknout, jak jsme domluvili s p. Jasným – černý klobouk.

O b r a z 49.

Žlutý motýl mizí poslední a to při příchodu Františka, tmavého proti bílé zdi, Očenáš bílá košile, ona černomodrá.

O b r a z 50.

/Lier-otázka – jakou stěnu? /

Pozadí kraplak, stará sestava základních barev, chybí růžová s červenou.

Emča nafialovělá – dvojice:

O b r a z 51.

-----o-----

O b r a z 52.

Pozadí tmavomodré, on hnědý tmavě, ona bílá v šatech i v košili, končíme skoro aktem nebo prostě kusem jejího bílého těla.

O b r a z 53.

A plynou mraky a dole jen voda a polonahá Veselá vdova s dítětem.

O b r a z 54.

Emča detail nafialovělá pod bílým pláštěm.

O b r a z 55.

Plný obraz chlebů – hnědá, bílá, černá.

O b r a z 56.

Místo plotu nízká zídka a přes ni vykukující jen hlavy – jinak všechno tmavé.

O b r a z 57.

Jořka proti zelené s rynglemi, SNB stále proti bílé zdi.

O b r a z 58. 59. 60.

Všechno je bílé, zeď, oblek, který se pak zamaže, Arnošt i kuchyně. Zjevení jeho ženy je děsivé tím, že žena je nějak velmi malinká. Peřiny jsou neselské, čisté bílé.

/Židovská hvězda. /

O b r a z 61.

Stará sestava barev proti zeleni a proti bílé zdi.

Božka je květovaná.

O b r a z 62.

/se vypouští/

O b r a z 63.

Hnědá, bílá, černé kovy a skla.

O b r a z 64.

Na bílé zdi.

O b r a z 65.

Bílá zeď.

O b r a z 66.

Podobné barevné přehlcení jako u konce Bertina, vidím zde i černé listy a černé květy mezi záplavou žlutých a načervenalých – v kontrastu ve vilce bílé a zlaté hodinky.

O b r a z 67.

Učitelka uprostřed barev, neztrácet barvy.

O b r a z 68.

…a zas bílá, černá a bílá.

O b r a z 69.

Pokračuje – další květy na hrobech a okolo, mnoho barev, v tom černá.

O b r a z 70.

Veliký list podobně zbarvený jako byly květiny na hřbitově – a jenom listí.

O b r a z 71.

Bílé pozadí, Kyža hnědý, Zášinek bílá a jiná hnědá.

Božka květovaná.

O b r a z 72.

Kejvala hnědá proti bílé i bílému koni.

O b r a z 73.

Bílé a hnědé.

O b r a z 74.

Stará sestava barev na světlém pozadí – ve vázách mnoho květin, jeřabiny.

O b r a z 75.

Stará sestava barev proti bílé.

O b r a z 76.

/vypouštíme/

O b r a z 77.

Zášinek hnědý a bílý – zeď bílá.

O b r a z 78.

Býk černý – Anděla květovaná – závěrečný obraz piety.

Maria s mrtvým Ježíškem.

O b r a z 79.

-----o-----

O b r a z 80.

Na červeném podkladě černé a bílé – vytrácí se.

O b r a z 81.

Červený trs „slzičky panny Marie“ – jinak je to všechno vybledlé.

O b r a z 82.

O b r a z 83.

O b r a z 84.

O b r a z 85.

Červený podklad.

O b r a z 86.

Bílá, černá.

O b r a z 87.

Psí obličeje – vytrácejí se.

O b r a z 88.

Bílá.

O b r a z 89.

O b r a z 90. 91.

-----o-----

O b r a z 92.

Červený nebo bílý podklad, tmavé, nebarevné kostýmy.

O b r a z 93.

Čisté, bílé pozadí.

O b r a z 94.

-----o-----

O b r a z 95.

Bílá.

O b r a z 96.

Bílá, černá.

O b r a z 97.

-----o-----

O b r a z 98.

Ihned František, jak oře – kostým jako na začátku filmu.

O b r a z 99.

Množství klanů jako džungle – za nimi vidíme vnikání mužů.

O b r a z 100.

Bílá zeď – sedláci světlí – vesty /detaily ve staré sestavě barev/.

O b r a z 101.

-----o-----

O b r a z 102.

/vypouštíme /

O b r a z 103.

Bílá, paní světlá.

O b r a z 104.

-----o-----

O b r a z 105.

Tři muži v černém.

O b r a z 106.

dtto O: 105

O b r a z 107.

Černá a bílá.

O b r a z 108.

dtto O: 107

O b r a z 109.

-----o-----

O b r a z 110.

Odstíny bílá, nažloutlá.

O b r a z 111.

Bílá, hnědá, ostře zelená, paní světlemodrá.

O b r a z 112.

-----o-----

/paní Krumbachová určí masky. Budou vybrány. /

O b r a z 113.

Bílé pozadí – stará sestava barev.

O b r a z 114.

Bílá a stará sestava barev.

O b r a z 115.

Bílá a černá.

O b r a z 116.

dtto O: 115

Fanoš

Očenáš

Marie

Hanička

Plécmera

hospodský

chlapi v Hrubé hospodě

O b r a z 117.

Bílá, šedá, odstíny šedé, růžová.

O b r a z 118.

O b r a z 119.

O b r a z 120.