EK002177_0001-0002

C.

César Borgia stál na stupínku před hedvábnou mapou Itálie, kde byly vymalovány všechny státy a státečky a města a paláce a nádvoří, také tam byly vymalovány krajiny a řeky v oparu, odkud se usmívaly nymfy a všechny ty nymfy byly samá něha, měkké vlasy a ty rty !
A taková taky byla jedna ulovená nymfa v nádrži s vodou, ukrytá za mapou jako překvapení, jako zlatý hřeb večera, až vystoupí a zazpívá. César Borgia jí slíbil pustit ji za to domů, zpátky do řeky, ačkoliv stála takových peněz, nymfy v zajetí totiž zmlknou a hynou, proto jí ti César slíbil, aby ji přiměl ke zpěvu a nymfa teď tady za mapou trpělivě čekala na jeho pokyn, kdy má začít.
A ta mapa ta byla opravdu k nezaplacení krásná, to nebyla mapa, to bylo přímo dílo.
Takovou neměl nikdo než César Borgia a to nejenom proto, že byl synem papeže, proto ne, zdaleka ne ! ale proto, že byl nadaný, všechno uměl: jezdit na koni
vyjednávat smlouvy
namíchat správně jed
a taky dýka nebyla špatná
a hedvábná šňůra, s tou to uměl jako nikdo
a proto byla ta mapa tak krásná, tak malebná a tak dokonalá.
Dokonce i ty hranice států spolu harmonovaly v ladných liniích - to ovšem zcela zbytečně, protože César Borgia měl na stolečku vedle připravené pero, aby ty hranice slavnostně škrtl a tak názorně předvedl svým mužům, svých chlapcům, jak jim říkával, že Itálie bude zanedlouho jedním jediným státem, kde bude moc v rukou Césara a chlapců.
A ty, kteří připadli vážně v úvahu, pozval dnes na oslavu, aby jim to objasnil a aby jim současně oznámil, že tím okamžikem začnou žít nový a lepší život.
A ti muži seděli před mísami s nejlepším jídlem a pře poháry s nejlepším pitím - jenže nějak nechtěli jíst, doku se někdo před ním nenají a nechtěli pít, dokud se někdo před nimi nenapije. A to všechno provedl osobně a vlídně sám César Borgia
u každého snědl sousto a napil se a když všechny obešel, řekl: - Pánové, pochopte. začínáme nový život,! Lepší život! Klidně jezte a pijte, já vás mám skutečně, opravdu rád!
A ti muži těm to připadalo jako ten starý vtip, který dobře znali a tak se všichni srdečně, od plic zasmáli a ty nymfa, která čekala v nádrži za mapou se taky zasmála, jen tak z radosti, že se někdo blízko směje a nevěděla, proč je náhle takové hrobové ticho.
César Borgia vždycky učil své chlapce, že je třeba jednat ihned, že je třeba jednat bez váhání to je stále učil, proto teď byl už skoro pánem Itálie a tak, než měl čas jim něco vysvětlit, proletěly tou mapou nože, každy chlapec hodil svůj nůž a vyrvané kusy hedvábí visely ze všech těch států a státečků, takže už nebylo možno názorně předvést, že Itálie bude jedním státem ani nebylo možné vysvětlit, že teď začnou nový život.
To už prostě nešlo.
A dírami v rozervané mapě bylo vidět tu nymfu v nádrži, která už bohužel nemohla vystoupit na počest toho všeho jako zlatý hřeb večera ačkoliv se pořád ještě udiveně usmívala s tolika noži v těle.