EK002237_0037-0047

SPIKNUTÍ EMILIÍ aneb poznatky z poslední lavice
/malý ilustrovaný slovník naučný/

ADAM A EVA –
podle knihy Genesis první lidé, které stvořil Bůh. Adam nazval svou manželku Eva, což znamená matka všech lidí. Zároveň s nimi se zrodil první hřích, protože Eva nedbala varování a utrhla si jablko ze stromu poznání. Trestem, který následoval, bylo jejich vyhnání z ráje.

ALŽBĚTA POMOŘANSKÁ /1347–1393 / -
čtvrtá manželka císaře Karla IV., která vynikala neobyčejnou silou a jako nic lámala meče a nože, trhala vpůli podkovy. Podle očitého svědka Beneše z Weitmile tak činila pro pobavení dvora pouze na požádání svého pána a vládce, jemuž se tak chtěla zalíbit.

ALŽBĚTA I., TUDOROVNA / 1533-1603/ - královna anglická, podle níž bývá období, ve kterém panovala, érou alžbětinskou. Proslula mimo jiné tím, že nechala popravit svoji sestřenku, skotskou královnu Marii. Byla to však dáma v mnohém ohledu pokroková, která ovládala několik jazyků a podporovala expanzi do zámoří. Svedla úspěšnou válku s nepřemožitelnou armádou španělského krále Filipa, který byl jedním z jejích zhrzených nápadníků.

FRANCIS BACON / 1561-1626 / - anglický filozof a státník, jehož negativní vztah k Aristotelově nauce vyústil k vytvoření vlastního systému a metodologie. Otec anglického materialismu, který nicméně prohlásil: „Kolik je filozofických systému, tolik je legend, které vytvořily ze světa báseň a divadelní scénu.“

CÉSAR BORGIA / 1475–1507/ -
patřil ke vznešenému římskému rodu Borgiů, pocházejícího ze španělské Valencie. Ačkoliv byl synem papeže a sám byl povýšen na kardinála, nic mu nebránilo v tom, aby si své účty vyřizoval krvavou cestou. Podle dochovaných zpráv byl spíše tvrdým vojákem než duchovním, nenasytnou šelmou než obětním beránkem.

DANIEL – biblický hrdina, jeden ze čtyř proroků izraelských. Měl schopnost vidět do srdcí lidí a podle snů dovedl předpovědět jejich osud. Za to, že se odmítl zříci své víry, byl uvržen do jámy s hladovými lvy, odkud se vrátil živ a zdráv.

THOMAS ALVA EDISON / 1847–1931 / - americký vynálezce a podnikatel, který se díky svému nadání a houževnatosti vypracoval z malého kamelota ve světově proslulého průkopníka všestranného využití elektrické energie. K jeho nejznámějším patentům patří psací stroj, telegraf, akumulátor a žárovka.

FAUST neboli DOCTOR JOHANNES FAUSTUS – učenec, který ve své touze po vzdělání a požitcích neznal omezení, a proto uzavřel smlouvu s ďáblem, aby pronikl do tajů, jež mu byly jako smrtelnému člověku odpírány.

GALILEO GALILEI /1564–1642/ -
italský astronom, matematik a fyzik, který navázal na učení Kopernikovo a Keplerovo a při své obhajobě heliocentrické soustavy se dostal do sporu s církví. Jeho slavný výrok Eppur si muove – A přece se točí – se stal projevem nezlomnosti v přesvědčení o vlastní pravdě.

HANNIBAL /246–193 p. n. l. / - kartaginský vojevůdce, který překročil Pyreneje a Alpy, aby vtrhl do Itálie a dobyl Řím. Hannibal ante portas čili Hannibal u bran je proslulý výkřik zděšených Římanů, když tento nesmiřitelný válečník stanul se svými vojsky před branami města.

IKAROS – řecká mytologická postava, syn umělce a vynálezce Daidala, který sestrojil křídla z ptačích per, aby mohli společně uniknout z Kréty, kde je držel v zajetí král Minós. Ikaros neuposlechl rady svého otce a vzlétl do takové výše, že slunce roztavilo vosk, jímž byla křídla slepena, zřítil se do moře a utonul.

JAN ÁMOS KOMENSKÝ /1592–1670/ - se jako stoupenec Jednoty bratrské stal jedním z českých exulantů, nucených opustit vlast, aby nemuseli opustit svého Boha. Jako vynikající pedagog, který svým dílem přispěl k myšlenkovému formování novověku, uznával tři zdroje poznání. smysly, rozum a víru.

GIDEON ARNOŠT LAUDON /1717–1790 / -
rakouský polní maršál, pocházející z Nového Jičína, který se jako velitel vojsk účastnil sedmileté války, vedené proti armádě pruského krále Friedricha Velikého.

NICCOLO MACHIAVELLI /1469–1527 / - florentinský renesanční politik, usilující o sjednocení Itálie, jehož přáním bylo vypracovat teorii silného státu, nezávislého na církvi. Věren rčení Účel světí prostředky, se řídil zásadou, že nezáleží na způsobu, jakým jsme dospěli k cíli.

NAPOLEON BONAPARTE /1769–1821 / -
malý velký muž, který se po mnoha více či méně úspěšných taženích nechal jmenovat císařem francouzským. Jeho pád byl stejně strmý jako jeho vzestup. Napoleon „neužíval bohatých darů ducha svého ku pracím míru, nýbrž ke zhoubným válkám, které zpustošily Evropu od jednoho konce k druhému.“

ISAAC NEWTON /1643–1727 /
anglický fyzik, matematik a astronom, který se jako perspektivní žák cambridgské univerzity uchýlil do ústraní, aby se mohl cele věnovat svému zkoumání pohybu nebeských těles, jež ho dovedlo k objevení zákona všeobecné gravitace.

PITHAGORAS ZE SAMU /asi 580–500 p. n. l. / -
řecký filozof, který kolem sebe soustředil žáky, s nimiž se usadil v Krotónu. Díky nim se dochovaly některé jeho průpovědi, označované jako zlaté věty. Podle Pythagora je celé tajemství kosmu skryto v číslech, moudrost spočívá v důkladné znalosti čísla a poznání v pochopení harmonie, která je duší světa, duší každé věci a lidského bytí.

REMBRANNDT VAN RIJN /1606–1669 / - největší holandský malíř, jehož natolik uchvátila skutečnost, že sestoupil pod její povrch a dal zobrazovaným tvářím i výjevům hloubku. Proslulost a úpadek, bohatství a bída tvoří kapitoly jeho životopisu, v němž má každá událost svůj význam.

BARUCH SPINOZA / 1632–1677 / - holandský filozof a matematik, se narodil v Amsterodamu v rodině židovských emigrantů. Pro svou kritiku talmudistické doktríny byl vyloučen ze židovské obce. Ani u katolické církve, kde přijal symbolické jméno Benedictus /Blahořečený/se mu nevedlo lépe. Broušení čoček, jemuž se věnoval, mu nezaručovalo jen skromné živobytí, ale stalo se mu předmětem mnoha úvah. Podle Spinozy „svobodný člověk ne nic nemyslí tak málo jako na smrt a jeho moudrost není přemýšlením o smrti, ale o životě“

VOLTAIRE /1649–1778 / -
vlastním jménem Francois Marie Arouet, francouzský osvícenský filozof, básník, dramatik, jeden z encyklopedistů. Jako vášnivý bojovník za lidská práva se musel často skrývat před svými pronásledovateli. Poslední léta života strávil na statku Ferney u Ženevy, kam bylo po smrti uloženo jeho srdce do urny s nápisem: „Jeho duch je všude a jeho srdce je tady.“, zatímco tělo bylo po delších průtazích pohřbeno v pařížském Panteonu.

XANTIPA – manželka aténského filozofa Sokrata, žijícího v letech 469–339 p. n. l. Sokrates obrátil svou pozornost od záležitostí veřejných k poznání sebe sama. Jako odpůrce aténské demokracie byl odsouzen k smrti otrávením. Xantipa se stala navěky odstrašujícím příkladem nesnášenlivého a hašteřivého ženství.