EK002328_0033_0001-0004

Román pro služky na téma Kouzelná flétna.

Tamino přežije světovou katastrofu.Uteče od reálného světa a ocitne se v neznámu, kde se znova narodí z chuchvalců par, mlh a ohně. Je z toho zděšený. Hrál v jazzové skupině a má vztah k flétnám vůbec. K ženským jakbysmet. Ještě neví, že se Slunce a Luna spolu rvou celou věčnost jako koně a tak také neví, že mají spolu ti dva ABSTRAKTNÍ dítě, dceru Paminu.
Když se objeví tři dámy musí se rozpomínat ve mdlobách, kdo to vlastně je, jestli jsou to ženské. Ty tři dámy mu ukáží, aby se rozpomněl, kde a jak žil - mají šaty zpěvaček, ale ne současných. Mají všechno nádobíčko ze šatů od časů charlestonu až doteď a pořád se proměňují.
Kdyby byl Tamino jeden z vědců v Houstonu, Texas nebo jaderný fyzik, tak by ty tři dámy vypadaly zase jinak - také by se přeměňovaly z podoby do podoby, ale všechno úředně a odvázaně úředně, jako jeho kolegyně z laboratoří. Kdyby to tak bylo, Tamino by měl triku ten výbuch, co zničil galaxii. To také není bez zajímavosti, stejného poklesku se dopustil i Einstein / ale on to zničení galaxie spálil vlastně/. V tomto případě, že běží o fyzika, by bylo zajímavé, že by se měl z čeho kát a poslouchat kec Sarastra. I v případě, že neběží o fyzika nebo člověka přímo zodpovědného, se bude Tamino kát a poslouchat kecy Sarastra, už jenom proto, že je člověk, protože v jednom jediném člověku je obsažena vina celého lidstva /tudíž motiv je stejný, i kdyby byl Tamino obyčejný hudebníček, kdokoliv/. Modelem je take Feynman. /You are joking, Mr. Faynman/, co byl stejně tak spolupracovník na atomové pumě a jazzový hráč k tomu. Nikoliv špatné spojení.
Píšu to proto, aby nám bylo jasné, KDO to přibližně asi je. Obličej toho protagonisty tomu musí odpovídat; mohl by být mladý, ale celý zešedivěly a utahaný. Mladý člověk s atributy stáří.
Papageno je takto vykatapultován na jeviště, stejně jako předtím vichřicí Tamino, jak jsme o tom mluvili. Papageno se zbláznil. Má šok z hrůzy, kterou prožil. Prozpěvuje si nesmysly, vymyslel si. Že je ptáčník, četl o tom knížku v dětství, jak je to krásné a teď si nasugeroval, že je jím skutečně, protože i on zapomněl, že v tehdejším životě oproti své touze být ptáčník byl pingl nebo barman v přepychovém baru. Jsem pro to, aby to byl bývalý barman. Sedí to k situaci. Žádného barmana na světě nepřinutí, aby se dal na zkoušky mlčení a jiné voloviny, protože chce jenom prachy. Možná, že je to bývalý notorik. Takže teď se pořád dožaduje něčeho k pití, aniž sám ví proč.
Tamino, když uvidí, není vůbec nadšený, ačkoliv měl bary rád. Ale vidět takového vola po světové katastrofě, to se mu příčí, chtěl by být sám se sebou anebo s kamarádem na své úrovni, jenže se zde bohužel nevyskytují. Když se s Papagenem konečně seznámí, tak vidí hned, že se Papageno zcvrkl a je k němu trochu laskavější, ale drží si od toho hňupa patřičný odstup. Papageno take není moc rád, že potkávaná někoho, koho vídával na fotografiích v novinách, což mu podvědomě připomíná, kým a čím byl, ale laškuje, protože je přítulný. Hned nabízí něco k pití Taminovi s klasickou zdvořilostí barmana. Papageno hází s šejkrem -pozůstatek bývalého života. Plete si své role. Stává se barmanem i hostem.
Jakmile se objeví tři dámy, Papageno by rád po nich hned vyrazil, ale Tamino má vrch a tak ho uzemní. Tamino by také neměl hned vyjet po těch dámách, ale spíš zauvažovat, jak na to. On po nich ani tak nevyjíždí ale zkoumá - CO TO JE. Jednu po druhé láká ležérně do své náruče. Ty dámy nu nenesou portrét Paminy, nýbrž, objevuje se rudá hmota, která se přeměňuje a přeměňuje tak dlouho, až je z ní Pamina. Ty tři dámy v tom nemají prsty to se stane samo od sebe, jakoby vesmírnou náhodou. Jakmile se obraz ustálí a Pamina má několik tváří, Tamino projeví veliký zájem, neboli: zamiluje se.
Tamino se zamiloval do neznámé krásky Paminy. Je z toho celý opletený a co se ke všemu nestane! Tři dámy mu věnují flétnu a on cítí, že to je kromě té ženské, co nezná, další poklad, co dostává do svého bídného konce života na tamtom světě. Papageno dostává zvonky a je rád, protože je zmatený, hraje si s nimi a pusinkuje je.
Tamino se zamiluje do Paminy a flétny. Papageno vůbec neví, oč jde, ale je také rád.
Královna noci, Luna, sděluje přísně Taminovi, že Pamina je její unesená dcera. A že ji musí zachránit.
To všechno rozvážně sleduje Sarastro - vidí, že mládeneček není hlupák a že ho ta jeho bývalá a přitom  trvající čarodějnice Luna bude opruzovat do konce skončení galaxií. A protože Sarastro je chytřejší než Luna ví už dávno, že musí získat Tamina na svou stranu. Papageno to sice celé sleduje, ale nerozumí ani Ň. Jemu jde nejvíc o ty tři krásné ženské, tři dámy od královny noci. Když si sním tedy dámy začnou pohrávat, je na vrcholu štěstí a vůbec nevnímá, že ty tři jedou vlastně po Taminovi. Zatímco na jevišti ty tři laškují s Papagenem, na plátně si dávají do nosu s Taminem /nebo obráceně/.
`Tamino se docela těší ze světa, ve kterém se octl a není už tak zničený, jak byl po výbuchu na tamtom světě. Přímo si mne ruce, že to zde nemusí být tak špatné.
Papageno je rád, že si ho vůbec někdo všimne. Zaživa na tomto světě měl k dispozici účelové dámy - ani ve snu ho nenapadlo, že by s ním daly dokonce tři ženské tolik práce, aby si s ním pohazovaly. Zvýší to ovšem jeho živočišnou potřebu mít nějakou jakoukoli ženskou, pokud nebude hrbatá / i to by možná ale přijal jako zajímavost, barmani bývají lidé zkušení/. Takže Tamino a Papageno jsou oba rádi.
Paminu pronásleduje černý muž. Postava, kterou jsme viděli utíkat v ouvertuře. Psychedelický gangster s vyžranou potetovanou tváří místy krytou černou punčochou. Také on chce ženskou. Je to rovněž člověk z tamtoho zničeného světa. Možná tady byl před Taminem a Papagenem, na tom nezáleží. Avšak je zřejmé, že už dříve posloužil Sarastrovi - to jest člověk schopný udělat cokoli.
Monostatos je, nejspíš zešílevší generál, který dal pokyn k zničujícímu výbuchu. Poznáme to proto, že je oblečen v cáry uniformy - možná s vojenskou čepicí a vyznamenáními na nahém těle. A protože hajzlové se vždycky zachrání první, byl by ochoten sloužit zde zase, aby si opět získal nějakou moc. Slouží tomu, kdo tu moc má větší. Jenomže tady se setkává s vesmírem: Slunce je stejně mocné jako Luna a tak to Monostatos prohrává.