EK002872_0003_0001-0002

Písmeno P.

PYTHAGORAS.

Ve velké zahradě se konala slavnost na počest narozenin jedné řecké paní, víno bylo připraveno to nejlepší, jaké leželo ve sklepích pána a jídel mnoho druhů, nechyběla ani specialita domu, pomerančový salát ze žlutých pomerančů, co mají příchuť do hořka, taky byli pozvání hráči na kitháry a zpěváci a jedna tanečnice Egypťanka, moc hezká a moc drahá a mezi posledními hosty přišel taky se skupinou známých Pythagoras, pán domu je přemluvil, aby ho určitě přivedli a teď se představili a slavnost začala.
Všechno bylo výborné, jídlo, pití, salát z pomerančů byl žádán znovu a znovu, tanečnice tančila nad všechno pomyšlení a kitháristé ti hráli tak, že se člověku nechtělo věřit, že vůbec kdy umře, do toho cvrkaly cikády, vycházely hvězdy jenom ten Pythagoras nesplnil, co se od něho čekalo.
Nepromluvil totiž ani slova, mlčel jako ryba pán domu se moc divil, nespouštěl z něj oči, protože mu nešlo do hlavy, když se filozof napije vína v krásné zahradě pod hvězdami, že nemá chuť filozofovat a hosté se taky divili a Pythagoras se díval na malý papírek, na který si nakreslil pravoúhlý trojúhelník a pil víno a na ten papírek se pořád díval a pán domu se rozhodl a navrhl, že by si mohli hrát na fanty, každý z přítomných musí říct něco neobyčejného, kdo neobstojí, musí dát zástavu čili fant a hra začala.
Výbuchy smíchu se rozléhaly zahradou po každé nové větě, na stole se hromadily zastavené věci a protože hostů bylo mnoho, dlouho to trvalo, než došla řada na Pythagora a Pythagoras vstal, všichni zatajili dech a čekali pán domu zbledl, když si představil, že se to odehrává na jeho zahradě při narozeninách jeho paní ten nezapomenutelný výrok, něco, co tu ještě nikdy nebylo a skutečně se stalo, že Pythagoras všem ukázal ten papírek s pravoúhlým trojúhelníkem a pravil:
-Součet čtverců nad oběma odvěsnami se rovná čtverci nad přeponou.-
A z toho bylo nejlíp vidět, jak vážně Pythagoras tu hru bral, když řekl svou nejlepší větu, ale všichni od něho čekali něco náladovějšího, aby se mohli nadchnout a dojmout, jaký je to mezi nimi velikán, ale to jim nedovolovala ta nevývratná svítící a hladká Pythagorova věta a tak nastalo takové ochladnutí, takové rozpaky pán domu nevěděl, má tleskat, nemá tleskat - nálada byla pryč, nálada, to je křehká bublinka a ta už praskla a Pythagoras se rozloučil a odešel domů.
A tak Pythagorova věta zavinila, že se druhý den povídalo, že ta slavnost byla nádherná, že tam byli hosté jeden chytřejší než druhý a duchaplnější také ale ten Pythagoras ten Pythargoras že zklamal a všechno to nakonec zkazil.